SLEDUJ!!!

Náhodná fotka

Kam dál

Uživatel

Vodácký tábor - Otava 2019

Zadáci a háčci: nejspíše je to jedno, průběžně se posádky a pozice střídaly.

Áďa, Arnošt, Alča, Anička, Krtek, Silva, Simča, Zuzka a Želva. Aidam, Armín, David, Houfnice, Kebab, Koudy, Ondra, Vítek a S.V.

Den první - Cesta TAM (29. 6. 2019)

Jako vždy byl sraz na vlakovém nádraží(9:45), dlouhá jízda vlakem (4 x přestup), ale naštěstí kvůli většině zpoždění nejsou čekačky v tom horku tak velké.

17:48 - Sušic. Spěcháme do kempu. Je plný a chvíli hledáme místo na naše tábořiště. Podle úmluvy měly lodě dorazit kolem šesté. Rychle vybalujeme batohy.  Hodinu a půl čekáme. Je vedro. Byla vyslána posádka do obchodu nakoupit snídani. V podvečer přebíráme lodě, sudy, pádla a vesty. Rychle stavíme dva stany a přístřešek. Snažím se všechny motivovat, aby bylo naše tábořiště pěkné a uklizené. Ovšem tady jsem narazil. Všude sudy nebo osobní věci. Jako by to všem bylo jedno. Třeba je to jen z toho, jak je každý natěšený na vodu.

Večer se šlo pár dobrovolníků koupat do řeky. Jiný si našli svoji zábavu nebo si vařili večeři.

22:30 porada - určení prvních posádek a vysvětlení pravidel tohoto tábora. Nějaká píseň a dobrou noc.

Den druhý - Šutr, voda, plachta a vedro (30. 6. 2019)

Ráno vždy začíná stejně. Já si před budíčkem šel prohlédnout a nafotit místní nádraží. Zůstal jsem tu při objevování různých zajímavostí přes hodinu. Paráda, staré mechanické závory nebo zarostlé koleje vlečky.

Budíček byl o pár minut dříve. Všichni v pohodě vstávají, až na Aidama. Jako by se ho ráno netýkalo. To jsem nevěděl, že to tak bude skoro po celou dobu tábora. Snídaně na lodi a balení. Zatím všechno v pohodě. Půl hodiny se věnujeme nácviku vodáckých zdatností na místních peřejkách. 5 lodí z 9 zjistilo, jaká voda vlastně je. Náklony v proudu, vracáky, vylévání vody, to k tomu patří. Před 11 hodinou konečně vyplouváme. Řeka je plná dalších vodáků v různých stupních zdatnosti. Na dřevěných prazích (ř.k. 85,600) se cvakli Ondra se Želvou a Aidam s Aničkou. Místo, které před pěti lety takto poznala Hanča s Alčou. Zde e ale cvakalo více lodí, kterým potom pomáháme vylejt vodu. Vznikla zde hláška: "Njn, Samba".

Plujeme, občas sušina nebo kameny. Kolem druhé po složitém hlasování jdeme na oběd do obce Rábí. Místní restaurace .........byla luxusní. Prohlídka nádvoří hradu, suvenýry a doplnění zásob na snídani. Pak plujeme dál. Odpoledne (18:00) kotvíme u Horažďovic. Stavba přístřešku a je to tu. Chybí jedna plachta. Přesně ta, která leží v Sušicích u cesty :-( Nikdo ji prostě nevzal. Už jsem měl ráno dost pořád připomínat, kdo co vezme a podobně. Prostě tam leží. Věděl jsem, že bdue chybět, ale co už. Příště si dají pozor, pořádně zkontrolují tábořiště a nikde již nic nenechají. K večeru proběhlo koupání, sprchy a večeře. Před spaním kolečko u ohně, hodnocení dne, volba nových posádek, diskuze Aidama o vodáckém umění a kytara. Občas zazněl i potlesk z okolních stanů.

• Start: Sušice Kemp u nádraží - 89,600 ř.km.
• Oběd: Rábí - 82,300 ř.km.
• Cíl: Rosenauerům mlým Horažďovice - 73,100 ř.km.
• Celkem: 16,500 ř.km.

Den třetí - Co dokáže velká vlna (1. 7. 2019)

Prostě jsem provedl chybu ve výpočtu dnů na Otavě. Byl jsem nucen jednu etapu rozdělit na dva dny, což se později ukázalo jako dobré řešení. Po snídani jsme vyrazili do města Horažďovice za kulturou. Moc hezké město, jen v tom vedru to bylo náročné. Nakoupil jsem zásoby na další dny a ostatní se složili na novou plachtu.
Po jedné hodině vyrážíme na řeku. Jedno velké koníčkování a jedno malé spouštění. Potom bezva jez Svaté pole 70,800 ř.km.). Letos jízda šlajsnou s velkou vlnou od válce. 5 lodí z 9 se moc krásně cvaklo. Ono totiž najel s naloženou lodí do vlny, která ji celou zalije a pak vymanévrovat byl docela oříšek. (Zvládli to jen posádky Aidam + Alča, David + Želva, Armín + Áďa a S.v. + Zuzka). Potom jsme na tomto jezu dělali další nácviky, teď už s prázdnou lodí. Fakt super. Aidam nám vysvětlil práci ve vlně a opření do pádla. Potom již klidná plavba do cíle. Lodě svázané, někteří ve vodě v boji s říční florou. Později bitvy posádek a katapultace Kebaba. Jez Hoštice a rychle vytáhnout lodě na břeh. Během hodiny měla přijít bouřka. Stavba přístřešku skoro za deště. Naštěstí hlášené kroupy padaly o pár kiláků vedle. Nicméně déšť to byl vydatný. Sedíme u stánku pod pergolou a večeříme. Po deváté ustává déšť a můžeme rozdělat oheň. Porada, volba posádek a dobrou noc. Áďa všem pod plachtou hraje na dobrou noc.

• Start: Horažďovice - 73,100 ř.km.
• Cíl: Střelské Hoštice: 67,600 ř.km.
• Celkem:  5,500 ř.km.

Den čtvrtý - Kachna plave a ZOO taky (2. 7. 2019)

Budíček nám toho dne udělal jedna malá houslistka z vedlejšího tábořiště. Potom se k ní přidala i její mladší sestřička se svoji flétničkou. Děvčátka sklidila veliký potlesk. Sbalit a na vodu. Čekali nás jezy a koupačky. Nicméně se blížil jez Katovice a to většina věděla, že se pořádně najíme. A taky se tak stalo. Kachnička se zelím, Cigánská pečeně a další. Navíc za super ceny.
Letos jsme na vodě kromě tradiční hvězdy vyzkoušeli i jinou aktivity, kterou nás naučil Aidam. Přebíhání po zádích lodí. Nakonec se běhalo i po přídích. Moc veliká sranda. Potom koupačky a vodní války. Pomalu tím připlouváme k hrázi a ústí slalomové dráhy u Strakonic. Krása.
Kemp Podskalí. Hledáme místo na tábořiště. Jedno nalezeno, zanecháváme zde sudy a stany. Pak nasedáme na lodě a pádlujeme zpět na slalomovou dráhu. Nácviky náklonů v proudu nebo závěsů. Super, bezva. Večer se vracíme zpět a musíme náš tábor přestěhovat. Vedle nás totiž táboří nějaké fetky a dělají údajně v noci hodně veliký hluk, což by bylo hrozné. Následuje trocha dohadování o podobě přístřešku a potom večerní sprcha s večeří. Od sousedních dětí jsme se naučili jednoduchou plácanou říkanku - Kola, kokakola..... Posezení u ohně a hodnocení dne.

• Start: Střelské Hoštice - 67,600  ř.km.
• Oběd: Katovice - 61,300 ř.km.
• Cíl: Strakonice kemp Podskalí 56,000 ř.km
• Celkem: 11,600 ř.km

Hlášky dne:

• Houfnice se vymění na postu háčka se Želvou. Želva: "Pádluj!!!", Houfnice: "Ne, jedu se slunit"
• Kebab jde do sprchy. "Tady mám suché oblečení" a položí si jej do umyvadla. "Tak už nemám"
• Při aktivitě přebíhání lodí říká Arnošt: "Už se chytám". Aďa: "Bortu? Ty krávo"

Den pátý - Strakonice jsou naše
Vstávat se musí. A pořád se najde někdo, kdo jen leží a nic. Po snídani sbaleny sudy a plachta. Potom výprava do Strakonic po levém břehu řeky přes různé aktivní sportovní prvky. Prostě a jednoduše jsme blbli jako malé děti.
Návštěva hradu a věže Rumpál s hodně úzkou chodbou, do které se jen tak tak vejdete. krásné výhledy a potom prohlídka Černé kuchyně. Je čas oběda a hledáme ve městě nějakou dobrou restauraci. Nalezeno, přímo na řekou. Bezva. Supr, čupr jídlo a obsluha. Telefonuji a zjišťuji, že kemp v Písku už nepremává. Sákryš. Honem rychle nějakou náhradní variantu. Zůstaneme ještě jednu noc ve Strakonicích a budeme odpoledne znovu sjíždět peřejky ve slalomce.
Tábořiště bylo mírně posunuto k ohništi a pak hurá na vodu ke slalomce. Další nácviky, tentokrát i se záchranou a házečkou. Tady jsme měli možnost vidět, jak se chovají někteří "vodáci" - bez vest, v chlastu, ale hlavně bez bot. V peřejích se cvakli a nebyli schopni se ani postavit nebo o sebe postart. Názorná ukázka toho, jak se vytahuje loď zaklíněná v proudu a záchrana.
Večer v kempu bylo divadlo. Moc krásné představení. Potom posezení u ohně, hodnocení dne, pokec o vodě. Bohužel bez kytary, praskla ji struna.

• kilometřáž: pouze slalomka - 1600 metrů

Hlášky dne:

• Ondra a jeho přášky na paměť.
• V Černé kuchyni jsem rusky zavolal na děti a průvodce se zeplat, zda jsme z Ruska a já odpověděl: "Nět"
• Na obědě. S.V.: "Zvyšuji limit na 150,- za oběd, ale zítra máme chleba s Otavou"

Začínají se projevovat první únavy z horka a nedostatku tekutin.

Den šestý - Souloď a koupačky (4. 7. 2019)

Ráno bylo horko. Ke snídani párky a pak zase to balení. Už to jde celkem rychle. Po pár máchnutí pádlem nás čekal největší jez na řece - Pětikolský, který se bohužel hodně přenáší a lodě spouští po dřevěné lávce. Ale taková odměna pak byl oběd. Přistáli jsme přímo pod včerejší úžasnou restaurací, vyběhli pár schodů a potom se už naše bříška plnila úžasným pokrmem. Potom už jen pokllidná plavba, sjíždění jezů a koupačka spojená s blbnutím.  Přitom se cvakla loď Davči a Aničky za přispěním Kebaba. "Volej" před Štěkení si opravdu užíváme a odpočíváme. Hlavně Krtek, má nařízen klidový režim. Při sjíždění Štěkeňského jezu nabrala loď Ondry s Kebabem vodu a při přistání se cvakli tak, že Ondra ztratil ruplé plavky.

Kemp Štěkeň má novou podobu. Třeba stánek z autobusu. K večeru si každý zvolil svůj program. Koupačky, odpočinek, zmrzka a podobně. Oheň zapalujeme dříve. Při hodnocení dne k nám přichází zástupci vodnách skautů ze Zvole, že jim z večeře zůstalo rizoto, zda-li bychom jej nechtěli. Do některých, jako když střelí. Kastrol jsme doslova "vyblejzali". Již od Sušice s námi plují kamarádi z jihočeské oblasti ČTU a tito skauti.

• Start: Kemp Podskalí - 56,000 ř.km.
• Oběd: Strakonice - 54,450 ř.km.
• Cíl: Kemp Štěkeň - 45,400 ř.km.
• Celkem: 10,600 ř.km.

Den sedmý - Marodka by bodla!!! (5. 7. 2019)

Na to, že osazenstvo tohoto tábora je již zkušené a skoro dospělé, přesto nejsou schopni se o sebe řádně postarat. Čepice do slunka, dostatek pití nebo si ráno uvařit čaj. Asi hodně veliký problém :-( Škoda. Akce není schopen Aidam, Áďa a Ondra (ten se v průběhu dne vzpamatoval). Kebab a Krtek jsou již v pohodě. Po snídani be "čaje" jdeme do obce si nakoupit jídlo na další den. Pokud pojedeme dál, zvládnou to? Nebo zůstaneme zde a jak se dostaneme na vlak? Nakonec po jedenácté hodině vyrážíme. Meandry, jezy, pohoda na řece. Jedině jez Jirkal u Sudoměře průběh plavby komlikuje, protože u pravého břehu je soukromý pozemek bez možnosti přistání a skoníčkování lodí. Složitě to provádíme u vysoké uzavřené propusti. Pár stovek metrů je klasické zúžení toku v pravém ohybu a proudem a větvemi. Chtělo to rozestupy a klidnou hlavu. Díky "nasocení" cizích lodí (Samby) se naše jedna posádka otočila. Nicméně další samby taky. Nezajištěné osobní věci. Za chvíli už cizí posádky hledají mobily, hrnce. Lovíme jejich tašky nebo roli sáčků. Dobře jim tak. Snažíme se jim pomoct. Potom přistáváme nedaleko peřejí pod Sudoměří a jdeme hledat restauraci. Nacházíme pouze jednu U Jana Žižky, je plná a hotovek už moc nemají. Jen nějakou polévku a smažáky s řízkem. Alespoň něco. I tak to bylo dobré. Pak se všichni těší na velké přeje. Byla to hrůza. žádná voda a spíš jdeme pěšky a přetahujeme uvízlé lodě než sjíždíme peřeje. U Kestřany plujeme ve skupině a málem nás dostal malý kamený prách, kde jedna loď uvázla a další se málem cvakli. Naštěstí jen trochu vody v lodích. To se během další plavby vybere. Potom už jen poklidná plavba do dalšího kempu Na soutoku Putim.

Před pár lety zde nebyla možnost nějakého občerstvení. Situace bylo ohodně lepší. SIce byl kemp jendražší, ale příjemný. I skauti zde táboří. Aidam Áďa leží ve stínu, zbytek staví přístřešek nebo stan. VVečeře, oheň. Dnes nehodnotíme, spíše si jen povídáme.

• Star: Kemp Štěkeň - 45,400 ř.km.
• Oběd: U Jana Žižky - 39,000 ř.km.
• Cíl: Na soutoku Putim - 32,800 ř.km.
• Celkem: 12,600 ř.km.

Den poslední - Dnes už bez plavek (6. 7. 2019)

Čeká nás posledních pár říčních kilometrů. Ráno je pohodové. I marodi. Dnešní snídaně je hlavně o "dojíždění" zbytků. Balení bylo na pohodu a plavba taky. Dnes si nikdo plavky nebere. Ten krátký klidný úsek zvládáme na pohodu. Za hodinu a půl jsme v cíli. Zavřená restaurace U smetáka. Tady již čeká auto s vlekem firmy V-Servis. Vytažení lodí, vyčištění a naložení bylo dílem okamžiků. Zástupce firmy nám dokonce převáží naši batožinu až na vlakové nádraží. Tři z nás jedou autem a batohy hlídají na nádraží. Zbytek jde pěšky přes Kaufland, kde si doplňujeme pití na cestu. myslel jsem si, že na nádraží bude možnost oběda. Nebyla. Naštěstí bylo nedaleko Tesco, kde jsem všem koupil bagetu a další pití. Cesta vlakem je pořád stejná. Podepisování cancáků, hraní her, povídání nebo jen tak pozorování ubýhající kraniny. Tábor. Delší pauza. Nákup dalších baget na cestu. Focení Bobinky a zvláštního vlaku ztratě Tábor - Bechyně. Jím jsme jeli v loni. Krásná vzpomínka. V Praze se od nás oddělil Armín. Zbytek cesty uběhl už rychle. Většinou jsme spali. Šumperk a konec.

Co říct závěrem? I když to byla stejná řeka, byl letošní tábor jiný. Nehltali jsme kilometry, spíše jsme si užívali nebo se zdokonalovali ve vodáckých dovednostech. Jiný byl hlavně v přístupu účastníků. Jsou starší a některá pravidla už pro ně nejsou tak důležitá. Osobně mi tu chyběla taková ta správná pohoda.

• Start: Kemp Na soutoku Putim - 32,800 ř.km
• Cíl: U smetáka Písek - 27,400 ř.km
• Celkem: 5,400 ř.km.

Celkem jsme ujeli: 62,200 ř.km. + 3,2 kilometry ve Strakonicích na peřejkách

Autor: vlacek Vydáno: 13.9.2019 9:07 Přečteno: 1942x Hodnocení: neohodnoceno

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk